Zatracená kotva

Stání na kotvě je pohoda, říká zkušený kapitán Pavel Burkert. A já dodávám: Jak pro koho! 🙂

Každopádně, všechno chce trénink, a to i správné kotvení. Když jsem poprvé slyšel na teorii k získání průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, že se ke kotvě máš potopit, abys zjistil, jaké je tam dno a jestli opravdu drží, případně kotvu na dně pořádně zarazit, v duchu jsem se smál.

V praxi jsem zjistil, že nepřeháněli! Zde je pár úsměvných příhod s kotvou z naší první rodinné plavby.

Vyrazili jsme na delší plavbu podél Dugi otoku z vnější strany se zastávkou u jeskyně Golubinka. Vzhledem k tomu, že jeskyně je přístupná z volného moře, kde se nedá kotvit, musíte zakotvit v blízké zátoce Brbinjšćica Bay. Navíc výlet do jeskyně není na pár minut, takže je opravdu nutné někde bezpečně zakotvit. V plánu bylo tuto zastávku využít i na oběd. Zátoka je navštěvována suchozemci jak za účelem plavání, tak právě za účelem návštěvy jeskyně a tzv. mořského bazénu, který najdete ještě před vstupem do jeskyně. V zátoce půjčují kajaky, na kterých lze pohodlně dojet z volného moře přímo do jeskyně. Pokud máte na lodi paddleboard, můžete to zkusit na něm. Nám se to povedlo, ale za cenu velké námahy. Vyjet ze zátoky proti větru na paddleboardu není žádná sranda, nakonec jsem natáhl ploutve a vytvořil paddleboardu výkonnou pohonnou jednotku. 🙂 Nemusíte se bát, i s velkým paddleboardem se přímo do jeskyně dostanete. Jde to i na dinghy, ale pak musí někdo před jeskyní čekat… a vrčet dlouho motorem 🙁

Zpět ke kotvení… v této zátoce

Zátoka je hodně hluboká a úzká, dno stoupá velmi pozvolna. Tudíž couvám pomalu do této zátoky, někde kolem hloubky pěti metrů jsme začali pouštět kotvu a sypat řetěz. Než kotva zabrala, tak nás to sfouknulo už skoro za bojky do úzké části zátoky. Rozhodl jsem tedy kotvu vytáhnout a zakotvit trochu dál, aby jsme tam neomezovali plavce a měli kolem lodě více prostoru, kdyby se začala na kotvě otáčet. Navíc začali přijíždět další plachetnice.

Bacha na dno

Stojím u kormidla, přítelkyně u kotevního vrátku a sbíráme řetěz. Najednou mi od kotevního vrátku hlásí, že kotva nejde z vody, že na něčem visíme. Jdu se tedy podívat… a představte si, že kotva se zamotala do starého mooringového lana, které bylo jen tak pohozené na dně. Navíc zlomyslnost Poseidona nezná mezí, to mooringové lano pevně drželo na mooringovém betónovém bloku. Takhle jsme si kotvení úplně nepředstavovali. 🙂 Takže musel někdo do vody, ke kotvě a vymotat ji z mooringového lana, což se za pomoci síly a trochu zručnosti nakonec povedlo.

Konec dobrý, všechno dobré, na podruhé se povedlo zakotvit. Dali jsme si výborný oběd, koupačku a navštívili jsme jeskyni Golubinka – viz foto.